Groundhoppík na návštěvě, díky tipům od fanoušků prozkoumal dvě destinace

Na sociálních sítích se pravidelně objevují tipy od Vás, našich skvělých fanoušků. Groundhoppík si je pečlivě střádá a pravidelně jimi listuje. Naposledy padla volba na středočeské Plaňany, o dva týdny dříve přijal pozvání přímo od výherce vstupenek z instagramové soutěže a dorazil do Tuněchod. Pojďte se nyní společně s ním vydat na zmíněná místa, která opět přinesla libovou fotbalovou zábavu.

Do Tuněchod jsem dorazil na pozvání vítěze vstupenek na zápas FORTUNA:ligy mezi pražskou Slavií a Mladou Boleslaví. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že není jen obyčejným fanouškem, ale sám běhá pro hrací ploše, navíc s kapitánskou pásku. Sympatický chlapík mne nalákal, tak jako většina, na bryskní gastronomické zážitky. 

O tom jsem se přesvědčil hned zkraje, kdy jsem k obědu polkl jednoho utopence. Musím uznat, že za lidovou cenu je domácí nakládaná pochutina naprosto perfektní. Samotný areál slibuje, že se v něm ještě nějakou dobu bude kopat do balonu. Nově upravené rovné hřiště, rekonstruované střídačky, zázemí a vedle rostoucí víceúčelové hřiště s umělým povrchem. To vše je zcela jistě pýchou tuněchodského oddílu.

K samotnému areálu je přístup přímo ze silnice, po níž jezdí ve všední dny trolejbusy až z Pardubic. Hned na kraji je multifunkční objekt, jenž tradičně skýtá veškeré zázemí včetně občerstvení. Podél levé strany oploceného hřiště jsou do jedné roviny vyskládané lavičky, které při dobrém uskladnění mohou pojmout více jak padesátku sedících. Samotný plácek je rovný, velikostně spíše menší, což kontaktnímu sportu jen prospívá.

Ale to už je čas vyrazit na jedno točené. Lahodná jedenáctistupňová záležitost z pivovaru Bernard za necehlých třicet kaček se požitkem rovnala téměř ráji. V zápase se tuněchodská rezerva střetla s nedalekým Orlem, který nakonec dokázala porazit. Na vedlejší lavičce sedící dlouholetý příznivec domácích pak svému stejně starému kolegovi z rivalského mužstva celkem jednoduše vysvětlil, proč v předchozím roce dostali dvakrát vysoký debakl. „To víte, pane, u nás se nejdřív chlastá a pak se jde hrát fotbal.” Tuhle větičku bych možná poprosil vytesat kamsi do kamene, jelikož podobné taktiky se drží nejeden mančaft.

Celé střetnutí provázelo z léta zbývající sluníčko, které dalo utkání jedinečnou atomosféru. V ní se zaskvěla i klobáska, kterážto se svou cenou řadí k levnějším. Vysolil jsem čtyři pětky a od usměvavé paní za pultem jsem dostal bravurně propečený kousek. Nepatřil sice mezi největší, ale chutí se jim vyrovnal, mnohdy i předčil. V poměřu výkonu s cenou se jedná o kvalitní fotbalový podkres. Obecně, na výběr jsem si nemohl stěžovat. Spíše naopak, ukojit jsem se mohl celkem slušnou řádkou pokrmů.

Obdobně jsem se měl i v Plaňanech. Sluníčko, široká nabídka a především stejně jako v předchozím případě souboj dvou týmů, jež v tabulce dělilo pouhé skóre. Hřiště mančaftu, který působí v okresní soutěži na Kolínsku, je celkem zajímavě situováno. Zatímco v Tuněchodech je hned vedle škola, plaňanský areál sousedí na jedné straně s továrním areálem, na druhé se pak za potokem Blinka tyčí dva místní dominantní kostely.

Hrací plocha je v městečku nedaleko Kolína o něco větší jak v prvním případě, avšak stejně dobře udržována. Místy jsou v trávníku k nalezení plodnice hub, ale srdce fotbalového nadšence potěší úplně jiná laskomina. Na straně, říkejme ji „pod fabrikou”, je břízové stromořadí, které je v polovině přeťato pětipatrovou krytou tribunou. Sezení je perfektně udržované a domácí oddíl za něj zaslouží jistě pochvalu.

Každý labužník si přijde na své ve výčepu. Naprosto klasická hřištní hospůdka s pár stoly, barem a vrchním s trikem ligového klubu. Ze sudu mi bylo tlakem vyhnáno půl litru desetistupňového Gambrinusu, kterýžto je vděčným fotbalovým pivem. I tady chutnal dobře, z čehož jsem poznal, že se zde starají nejen o pažit, ale i o trubky a pípu. 

Kolem hřiště je klandr, a tak musíte při cestě na tribunu, kterou podnikáte průchodem za střídačkou domácích, trochu shýbnout hlavu, protože hned za lavičkami jsou nízko visící větve listnáče, do kterých vás oklandření dovede. Usazen u půlící čáry pozoruji, že se stejně jako v předchozí destinaci sešlo dost diváků. Zhruba polovina se jich nalézá na krytém sezení, další poblíž šaten a výčepu, pár lidí je rotroušeno kolem střídaček a opěr za brankou. 

Po půli jsem se vydal znovu k hlavnímu stanu, kde jsem si kromě pivasa ulovil i masový zázrak. U okénka jsem zaplatil a dostal zatavenou poukázku, se kterou jsem vyrazil k udírně. Vrchní uzenkář měl ale smolnou ruku. Ačkoliv byla klobáska na první kousnutí chuťově delikátní, chybělo jí tak pět deset minutek v komíně. Vnitřek byl ještě místy syrový, ale což, to se stane každému, že občas v návalu zákazníků omylem sáhne po nějaké krátko se pečící. 

Ptáte-li se na cenu, pak je, pozoruhodně, taky stejná. Čtyřicet českých. K tomu pivko za čtvrtsto. Suma sumárum, kilo Vám tu vystačí na oba poločasy a ještě můžete udělat haura a nechat pětku jako tuzéra. Ve výčepu si také ráčím povšimnout nástěnky připomínající historii oddílu, který bude brzy slavit první tříciferné výročí. Založen byl již v roce 1922. 

Za zmínku stojí také výkon rozhodčího. Když vcházel na hřiště, nejedna ústa vypustila poznámku, že „to bude bramboračka, když to píská tenhle.” Na konci první půle sice hlavní arbitr způsobil zbytečné vyostření hry tím, že fauly pískal pozdě a mnohdy držel výhodu i patnáct vteřin, ale ve druhé polovině duelu jako když utne. Naopak přesně vycítil moment, kdy by se mohl vývoj hry vyhrotit a začal pískat tak říkajíc všechno. Ne však rigorózně, ale suverénně, s citem, včas a tak, že kdybyste si pustili oba poločasy odděleně na videu, nepoznali byste, že se jedná o stejný zápas.

Zatímco v Tuněchodech rozhodlo devadesát minut, v Plaňanech se šlo po remízovém průběhu na penalty. Ty rozhodl hostující brankář, který si po vzoru Káji Vachopulose z Okresního přeboru taky postavil míč na puntík (jako druhý v pořadí) a po mohutném rozeběhu přestřelil. Vzhledem k tomu, že domácí pak všechny pokusy proměnili, zatímco Krakovany nedaly dvakrát, připadlo vítězství hostiteli.

Možná jste si toho také všimli, ale oba zápasy měli poměrně dost společných jmenovatelů. Ať co se týče počasí, postavení týmů v tabulce, ceny za občerstvení či závěrečné radosti na straně pořadatelského mužstva. Je to jen náhoda, anebo za to může právě to, že jste mi danou destinaci doporučili vy? Uvidíme, každopádně již brzy vytáhneme další Vámi reklamovaný zajímavý cíl. Proto sledujte i nadále naše sociální sítě!

Jo a abych nezapomněl, samozřejmě vydávám doporučení do obou míst. Tak neváhejte a vyražte to taky testnout. 

 

Pár dalších groundhoppíkovských záběrů:

Multifunkční zázemí v Tuněchodech.

Zadní branka v Tuněchodech. Za ní je výhled až do vedlejší obce.

Střídačky v Tuněchodech se skvějí novotou, stejně jako celý rekonstruovaný areál.

Souboj Plaňany – Krakovany.

Panorama ze hry, v pozadí jsou vidět oba plaňanské kostely.

Krásy podzimu zahalují plaňanský areál.

Zaplatíte, dostanete poukázku, zamíříte k udírně a můžete mlsat.

Rozcvička. Plaňanský gólman se chystá na svůj výkon.

Za cedulí s názvem týmu je potůček Blinka, do kterého očas zalétne balon, jejž je třeba vylovit. Domácí mají k tomuto účelu speciální dlouhé bidlo (podobnost s postavou J. Foglara čistě náhodná) se síťkou.

Sluncem zalité babí léto, ideální fotbalová romance.

Střídačka v Plaňanech.

Fortuna
GÓL snů

Poslední vítěz
Jan Novák
FC Kosmonosy

Můj FOTBAL
živě

Fotbalový svátek na jakémkoli stadionu v ČR

Fotbalová
střelnice

Poslední vítěz
Kobliháři
Sparta vs Slavia

Mobilní
aplikace

Sázej s naší aplikací jako profesionál

Přihraj kámoše a prožívejte adrenalin společně