Z repre na okres žáků. Groundhoppík stihl za víkend pět zápasů, dal i na tipy fanoušků

16. 06. 2019 / Richard Wagner

Článek náhled

Foto: Richard Wagner/Přihraj

Groundhoppík ten měkkej chleba má. A k němu klobásu s hořčicí a pivo. O červnovém víkendu hledal ten náš štěstí hned na pěti stadionech. Celkově se mu povedlo zhlédnout šest různých střetnutí. Zabrousil dokonce na okresní přebor žactva. Při toulkách po jižní Moravě a Zlínsku navštívil Nedakonice, které suverénně vyhrály v hlasování na Facebooku, a které nám přihrál jeden z fanoušků na Instagramu.

Pátek večer. Na pražské Letné se schází davy lidí. Ty však nemíří ke kyvadlu, ale svoje hlasivky připravují na zápas fotbalové reprezentace. Ta se v domácím stánku Sparty poměřila s Bulharskem. Přesně hodinu před výkopem bylo živo jak u oficiálního fanshopu české repre či mobilní pobočky Fortuny, tak i u bufetů.

 
 
 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Vzhůru na Euro! Repre víkend je tady ?#prihraj #ceskarepre #fotbal #nationalteam

Příspěvek sdílený Fortuna #PŘIHRAJ: (@fortunaprihraj),

Národní groundhopping žil všude. Pivo, smíchovský „staráč” za čtyři pětky, teklo proudem a klobásky za lidovou pajdu voněly snad na každém sedadle. Jednoduše uspořádaný a nikterak spletitý stadion na Letné nakonec zaplnilo přes třináct tisíc diváků, kteří vytvořili národnímu týmu důstojnou kulisu. Proběhla dokonce i mexická vlna a hráči s lvíčkem na prsou se nakonec mohli radovat z výhry 2:1.

Po zápase jsem místo cesty přecpanou tramvají raději zvolil procházku přes opilci obloženou Letnou a spěchal spát. Ráno totiž vyrážím na druhý konec vlasti. Již ve vlaku jsem se nemohl dotěšit. Legendární Drnovice jsou opředeny mnoha pověstmi. Kdekdo si čas od času vzpomene, že uprostřed dvoutisícové vsi pomalu chátrá stadion, kde se hrály dokonce i evropské poháry.

Již při příjezdu do obce je jasně patrná největší dominanta. Obloučky střechy nad krytými tribunami Vám dají vědět, že zde nestojí jen roztomilá tribunka pro tři sta lidí. Až šestitisícový stánek dnes z velké části chátrá, ale o tom se brzy dozvíte v samostatném článku. Srdcem je hlavní tribuna, kde je v provozu jeden bufet, a kde zůstaly sedačky.

Zázemí mají fotbalisté v přilehlém Sokole. Zápas za rohem, tak je potřeba se vybavit. Po zaplacení vstupného jsem dostal zpravodaj. Ten mají v Drnkách dokonce očíslovaný. V poločase byla dvě čísla vyhlášena. Každé z nich pak dostalo po jedné lahvi kořalky. Já bohužel ne. Zato jsem vyhrál napěněný půllitr. Náchodská jedenáctka za třicet udělala pěnu tak krémovou, že jsem si hned při prvním napití polil svršky.

Lahodně krémové pivko podpořil v první půli bojovný fotbal. Nikdo se neubránil vzpomínkám na to, jaké to bylo za ligových časů, dokonce i hráči hostujících Medlánek. „Tehdy jsem tady byl na Zbrojovce a skončilo to 2:0,” prozradil svému okolí při rozcvičce jeden z nich. O půli jsem klasicky vyměnil prázdný kelímek za plný. Tentokrát jej podpořila i klobáska.

Bez bůra za pade byla více než příjemným opojením. Hezky masitá chuť pohladila jazyk. Druhá půle byla již vyostřenější. Dokonce se objevilo na tribunách pár hrubších slov. „Já normálně fandím,” ohrazoval se na výtky fandů Medlánek jeden příznivců o záchranu hrajících domácích. Legendární Drnky nakonec těsně prohrály, ale za svůj výkon si zasloužily minimálně bod.

Nebylo moc času na další brouzdání areálem. Šup na autobus a vlakem z Vyškova do brněnských Židenic. Moje časové trnutí podpořil i národní dopravce, který měl hlášené skoro čtvrthodinové zpoždění. Mašinfíra se ukázal jako neskutečný machr. Jakoby věděl, že spěchám na fotbal, stáhl ztrátu pod pět minut, takže jsem do dalšího cíle dojel přesně na čas!

Židenická „Čafka” měla do startu cirka čtvrt hodiny. Zamířil jsem k místu, odkud vycházeli lidé s pivem. Ti tam ale měli soukromou akci, a tak jsem byl nemilosrdně vyloučen z fronty. Po dlouhém přejezdu jsem měl jazyk na vestě, ale ve výčepu nikdo nebyl. Konečně, v páté minutě se u okénka začalo něco dít. Čerstvě naražený sud ale velmi pěnil, a tak jsem si vytrpěl malou Saharu.

Zato kácovská dvanáctečka za 28 českých můj vyprahlý krk nádherně zotavila. O půli jsem zjistil, že díky soukromé akci nejsou klobásy, a tak jsem si objednal alespoň toust. Mezidobí, během kterého se zapékal, jsem využil k obhlídce areálu. Ten je hezky umístěn doprostřed bytové zástavby. Hřiště menší, zato krásně rovné.

 
 
 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Máte na fotbale rádi netradiční jídla (jako třeba tady tousty ?), nebo jste jedině pro klobásky a párky? ? #prihraj #food #fotbal #groundhopper #groundhopping #fotbal

Příspěvek sdílený Fortuna #PŘIHRAJ: (@fortunaprihraj),

U vstupního portálu se skví nová budova o dvou patrech s veškerým zázemím a bufetem. K té se kol celého oploceného areálu vracím pro svou svačinku. Šunka, sýr a k tomu mrak kečupu a hořčice. Na můj vkus moc, ale toustík neurazil. Na masové lásky to nemá, ale aspoň něco nového. Židenice nakonec rozstřílely tým ze sousední čtvrtě 6:1 a potěšily tak zhruba padesátku věrných.

Po zápase ještě následovala krátká návštěva legendárního královopolského nádražního bufetu Na Roli a vzhůru spát, ráno se zas jede na fotbal!

Noc uběhla rychle. Natěšený na další dobrodružství jsem vypálil autobusem do Velkých Němčic. Tam jsem přijel s předstihem a nakonec i stihl tradiční dvojzápas. Od devíti okres žáků, hned po nich béčko ve „čtyřce”. Velkoněmčický areál v sobě nese prvky moderny. Dnes již nevyužívaný ovál je z poloviny pryč, i tak jsou jeho prvky jasně patrné.

Na stožárech v každém rohu vidíme umělé osvětlení, hlavní budova je doprovozena tribunou se sedačkami i krátkým prostorem pro stání. Na svou dobu to musel být velmi moderní stánek. Dnes je stále krásně udržovaný, navíc zasazený do stromového porostu, takže má jedinečnou atmosféru.

Ráno na dětech jsem do sebe hodil jednu hroznovou limonádu. Točenou. Moc dobrou. Ale pivo je pivo, před béčkem jsem se nalíčil do podoby strakonického Dudáka, jehož jsem dostal do sklenice od paní výčepní. V jednu chvíli to vypadalo, že nepřijedou hosté ze Zaječí. Ti se nakonec dostavili a dopoledne bylo zachráněno!

 
 
 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 
 
 
 
 
 
 

V neděli vyrážíme na fotbal, to je jasné ?⚽️ Na jakém zápase jsi byl o víkendu ty? #prihraj #fortunaprihraj #groundhopper #groundhopping #czechfootball #cesko #fotbal

Příspěvek sdílený Fortuna #PŘIHRAJ: (@fortunaprihraj),

Zaječická rezerva skočila do zápasu bez rozcvičky. Ihned jsem si vzpomněl na své působení v podobných ligách, kdy jsme takhle poskládali mančaft dvacet minut před výkopem a vyrazili na půl hodiny dlouhou cestu přes půl okresu. I to zapříčinilo, že domácí měli lepší vstup a nakonec vyhráli 7:2. „To bude zítra v Regionu dvoustránka,” glosoval výkon Němčic jeden z fanoušků, jenž odhadl míru zápasové medializace.

V průběhu půle byli také chváleni za svůj výkon žáci, kteří porazili vedlejší Křepiny 3:0. V půli přišel čas na oběd. Přišla mi klobása jak v Alkronu. V ošatce chléb a příbor. Ano, opravdu jsem poprvé v historii dostal na fotbale příbor. Uzenina byla sice po masové stránce výborná, ale přílišná mastnota jí trochu ubrala na kráse.

Dosrkal jsem z ušáku Dudáka a po zápase vyrazil znovu na cestu. Poslední zastávka víkendového tripu mne čekala tam, kam mne vyslali sami naši fanoušci. Z vybraných tipů nakonec vyhrály v soutěži Nedakonice. Zlínská B třída a duel s rezervou lázeňských Luhačovic. Ty přijely ve starých zlínských dresech, a tak na hřišti běhal třeba Jean-David Beaugel.

Hřiště v Nedakonicích je zajímavě umístěno. Jdete si tak po ulici po chodníku a najednou se chodník mění v tribunu s lavičkami. Pod nimi se skví střídačky. Zázemí je naproti dlouhé tribuně. Výčep, dětské hřiště, kabiny, gril, klubovna. Prostě všechno. Na čepu desítka Gambáč. Hostinská klasika neurazí. Zvlášť ve sluníčku.

Na všech mnou navštívených stadionech byl vždy parádně upravený a opečovávaný pažit. Nejinak tomu bylo i zde. Hostitelský celek měl výtečný nástup, o své vedení ale málem přišel a nakonec z toho bylo pěkné drama. Ve druhé půli, kdy už jsem byl posilněn klobáskou, se dokonce začaly hádat střídačky s tribunou.

Zmínil jsem klobinu. Cena: pětatřicet korun. Velikost sice menší, ale za tu cenu moc dobrá. Obecně jsem si nemohl nikde stěžovat na gastronomické podmínky. Fanouškem doporučená destinace na závěr programu opravdu přinesla výborný zážitek. Příjemný areál, příznivá obsluha a tradiční slivovička na baru. Co víc chtít.

Byl to náročný víkend. Celkem jsem byl na kolbištích přesně 48 hodin a nacestoval přes jeden tisíc kilometrů. Všude mne přivítalo něčím výjimečné prostředí spojené se zajímavou atmosférou. Každému ze stadionů můžu vydat jen a jen doporučení. Za návštěvu rozhodně stojí všechny destinace.

Máš taky takovou, do které bychom měli zajet? Napiš nám na sociální sítě!

 

#Groundhoppík doporučuje
Nejnovější : články