Jak rychle jeho hvězda zazářila, stejně rychle i zhasla. Pravda o moskevském gólu a předčasném konci

06. 01. 2019 / Klára Červená

Článek náhled

Foto: Archiv

Na konci roku, 19. prosince, uplynulo třiadvacet let od předčasné smrti jednoho z nejrozporuplnějších fotbalistů u nás. Ladislav Přáda, přezdívaný Bílý Pelé, měl talent shůry. Geniální útočník ale nakonec prohrál boj s jedním z nejzákeřnějších démonů – s alkoholem.

Na Přádově slabosti pro alkohol se s největší pravděpodobností podepsalo už jeho mládí. Bydlel s babičkou v Trnovanech, kde se začal věnovat fotbalu. Otec o něj projevil zájem až o několik let později, kdy jeho jméno dominovalo na reprezentační soupisce. Role se obrátily, talentovaný fotbalista už o svém otci nechtěl ani slyšet.

V mládí byl Přádovou další zastávkou po severočeských Trnovanech Liberec. Na to, aby byl zařazen do reprezentace, stačily pouhé čtyři zápasy v nejvyšší lize. V národním týmu odehrál mezi lety 1953 až 1956 jedenáct zápasů a nastřílel pět gólů. I to ale stačilo, aby byl oslavovaný jako hrdina. Na hřišti si rád hrál, byl to šoumen tělem i duší.

Jak to bylo s jeho moskevským gólem?

Už více než padesát let koluje fotbalovým světem historka o nejslavnějším Přádově gólu. Událost se měla odehrát v roce 1953 při přípravném utkání v Moskvě. Česká reprezentace hrála proti domácímu CSKA. Přáda dokázal sám bez problémů projít obranou domácích, položit na zem fenomenálního brankáře Lva Jašina (který jako první brankář v historii získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy) a doběhnout k bráně. Údajně ještě stihl zaklepat na tyčku a zeptat se, jestli smí dál, než téměř ledabyle posunul míč do brány.

Názory na pravost legendy se značně liší. Dokonce i Přáda historku občas vyvracel a jindy zase podporoval. Pár let před svou smrtí ale údajně vysvětlil, že ve dvou přípravných zápasech v Moskvě odehrál pouhý poločas jednoho zápasu, přičemž ani neskóroval. Kde je pravda, lze ztěží určit. Nicméně za minulého režimu se o historce psát nesmělo.

Démon jménem alkohol

Přáda snad nikdy neodmítl pozvání na skleničku. Ať už ho zvali kamarádi nebo fanoušci, vždycky rád popil. Jeho spoluhráči po letech vzpomínali, že uměl skvěle zpívat a hrát na harmoniku. V jeho případě bylo exemplárně vidět, že alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Spoluhráči ho občas dokonce nad ránem chodili hledat do hospod, aby se stihl vyspat a odpoledne odehrát zápas. Někdy hrál průměrně, jindy i přes svůj stav exceloval.

To už ale talentovaný útočník působil v Dukle, se kterou v roce 1956 dokonce vyhrál titul. Trenér Karel Kolský se mu snažil pomoci, jak jen mohl. Dokonce mu začal ukládat peníze na knížku, do ruky útočník dostával pouze kapesné. I tak se ale stávalo, že Přáda nerespektoval večerku a vrátil se až o den později. Jindy dokonce o tři.

Kolskému nadobro došla trpělivost ve chvíli, kdy se opilý Přáda navlékl do uniformy a měřil návštěvníkům Štvanice krejčovským metrem brusle, zda odpovídají předepsaným parametrům. Nedalo se nic dělat, fotbalista se musel stěhovat do Brna, aby si vůbec ještě mohl zakopat. Problémy s alkoholem se ale tak stupňovaly, že i přes obrovský talent hrál nakonec jen v nižších soutěžích.

Předčasný konec

Přáda se rozloučil s fotbalovou kariérou brzy. Neodešel hrdě středem, ale jeho hvězda zhasla natolik, že opustil hřiště v naprosté tichosti. Spoluhráči na něj ještě po letech vzpomínali s láskou, fanoušci ale na fotbalového virtuosa pomalu zapomněli.

Posledních sedmnáct let svého života bydlel někdejší talent u paní Podlešákové. Ta před svou smrtí údajně vzpomínala na to, jak se Přáda občas rozbrečel, když se v televizi díval na fotbal. Před vánoci roku 1995 podlehl rakovině. V té době už prý neměl vůbec žádné peníze a tak se mu jeho bývalí spoluhráči složili nejen na pohřeb ale i na černý oblek, aby ho vůbec měli v čem pohřbít.

 

#Zapomenutá sláva
Nejnovější : články