Atmosféra alpského prostředí a parádní zápletka, to bylo cimrmanovské utkání v Kamenném Přívozu!

28. 10. 2018 / Richard Wagner

Článek náhled

Foto: Přihraj

Groundhoppíkova cesta tentokrát vedla kousek za Prahu. V Kamenném Přívozu se odehrálo v rámci III. třídy okresu Praha - západ dramatické střetnutí mezi domácím Tatranem a SK Vrané. Tradiční okresní celky spolu svedly nespoutanou bitvu, na jejímž konci se dělily body.

Domácí celek má za sebou dlouhou historii, do místní kroniky se poprvé zapsal v roce 1930. V dobách svého největšího rozkvětu sehrál i přátelský duel se slavnou Viktorkou Žižkov. Většinu své historie má však spjatou s regionálními soutěžemi. V současné sobě se dle slov domácího trenéra Václava Charváta těší i ze solidní mládežnické základny. Krom mužů totiž oddíl registruje také zhruba sedmdesát aktivně hrajících dětí. 

Po příjezdu do místa dění mě hned na zastávce upoutá vývěsní štít místní obce, kde přívozský fotbal dominuje. Kromě pozvánky na mnou navštívený zápas zde nacházím i rozpis všech utkání podzimní části. Po stránce obecního marketingu tedy není co vytknout! I sám lodivod domácí střídačky, který zde své řemeslo vykonává již šestnáctým rokem, si pochvaluje spolupráci s obcí, která je fotbalu více než nakloněná. Vždyť sám starosta Kamenného Přívozu, pan Prokop Mašek, působí na domácích duelech v pozici hlavního pořadatele.

 

Mé první kroky vedou na obhlídku areálu. Hřiště v Kamenném Přívoze není příliš velké, zato má však jedinečnou atmosféru. Hosté z Vraného glosují velikost místního kolbiště slovy: „To tu máte hřiště na volejbal, ne?”. Avšak, díky výhledu na přilehlé posázavské kopečky si připadáte, jako byste byli v některém z alpských vysokohorských středisek. Herní obdélník se mírně svažuje, což hraje při úvodním losu roli ve volbě strany pro úvodní půli. Střídačky, kabiny i celé zázemí klubu prošlo rekonstrukcí, což oceňuji. Díky tomu tedy mají hráči pro své výkony adekvátní prostředí.

Vice než vhodný je pak místní stadion i pro fanoušky. Krátká montovaná tribuna a několik laviček přímo před výčepem jsou pro podobnou úroveň skoro až luxusem. Kvalita trávníku také příliš nepokulhává. Až na pár míst je celá plocha hracího prostoru hustě zatravněná, navíc precizně střižená sekacím přístrojem. Drobnou nevýhodou, jako obecně u všech výše položených hřišť, je svah za střídačkami. Ukopne-li tedy někdo v zápalu boje balon vší silou, letí jeho pumelice daleko ze srázu.

Ale to už pomalu začínají hráči nastupovat k rozcvičce a scházejí se také příznivci obou táborů. Je tedy čas zavítat do místní klubovny/hostince. Hned po vstupu vás zahřeje teplo rozhicovaného krbu, blaženost setrvá i poté, co se dozvíte, že za dvanáctku pivečka z trutnovského pivovaru dáte jen „dvě pětky”. Inu, cena více než lidová. Pivo vám tu natočí dle přání do skla či do kelímku. V nabídce je i desetistupňové pivo a další nápoje - alkoholické i nealkoholické.

Pomalu se usazuji na lavici a zaujímám pozici mezi oběma fanouškovskými tábory. Přímo pode mnou probíhá slavnostní akt - trenér domácích předává klubové legendě Vojtěchu Paškovi památeční oddílovou fotografii k šedesátým narozeninám. Vrané hned v úvodu naplnilo roli favorita. Domácí tým přišel před zápasem kvůli zraněním o oba své gólmany. Do kasy tak musel hráč z obrany, který hned ve čtvrté minutě inkasoval, když hostující Miroslav Hrdlička doklepl do sítě míč odražený od břevna.

„Hele, to jde ven!” Tak přesně to se za mými zády ozvalo v 17. minutě po lobu Ondřeje Sýkory. Bohužel pro domácí, míč nešel ven, ale zapadl přesně do horního růžku. Kamenný Přívoz se nevzdal a při kombinačně laděném fotbalu po půlhodině snížil, na malém vápně se prosadil Tomáš Dalibába. Pár momentů na to podběhl brankář Přívozu míč a Petr Kohout pohodlně vrátil hostům dvougólový náskok. „Ty vole, vlastňák…,” kroutili nevěřícně hlavou fanoušci. 

 

Radost jim ale záhy vrátil znovu ostrostřelec Dalibába, který těsně před odchodem do kabin dostal svůj tým do kontaktu. Vyrovnat se domácím do půle nepovedlo. A to ani přesto, že je místní příznivci podporovali různými způsoby. Následovala sporná situace, po které jeden z domácích fandů zkritizoval výkon rozhodčího. Doprovodil jej glosář vedle stojícího kolegy: „Tak, a teď dostaneme pokutu. Ty nevíš, že za voly na sudího se rozdávají flastry?”. 

Rozhodčí oddělil svým hvizdem dvě poloviny zápasu a přišel čas na tradiční poločasový dvojboj - pivo a klobásu. Krom výtečného zrzavého moku jsem tedy okusil i masitou pochoutku. Místní klobásový virtuóz se projevil jako znalec sportovního prostředí a mou objednávku doprovodil slovy: „Tak, tak. K pivu a fotbalu patří klobása!”. Usměji se, převezmu tácek, a na dotaz na cenu slyším: „Za pade, jako na lize!”. Zahnutá opečená lahůdka sice nepatří k nejdelším, ale co do propečenosti a chuti si nikdo nemůže stěžovat. Hořčice i chleba je dostatek, takže nouzí a hladem v Kamenném Přívoze rozhodně netrpím.

 

Sotva se posilním, začíná druhý poločas. Hned v jeho úvodu jsem svědkem sporné situace. Hostující oddílový pomezní rozhodčí mávl ofsajd, načež je od domácích nazván výpravčím. Druhá půle se nese ve vyrovnaném tempu, na tribunách i na hřišti je živo. Oba týmy pálí šanci za šancí. Náhle se mi za zády objeví usměvavá dáma s půllitrem, která vybírá dobrovolné vstupné. Tasím tedy zlatku z měšce a těším se z dobrého pocitu, že jsem přispěl na chod místního Tatranu.

Hlad po bodech byl vidět na obou stranách. Hosté deset minut před koncem nastřelili z přímého kopu břevno. Záhy vběhl na plac střídající hráč Vraného, jehož styl běhu příznivci dosud vedoucího celku vtipně zhodnotili: „Ten se měl narodit jako kůň!”. Inu, s vraným koněm do Vraného… Drama se stupňovalo. Cimrmanovskou zápletku rozluštila poslední minuta. Kamenný Přívoz zahrával roh a za mými zády se z vranského hloučku ozvalo „To smrdí…”. A také, že ano. V závaru před brankou dorazil míč do sítě přívozský kapitán Martin Doubrava.

Duel tedy skončil, musím říci že spravedlivou, dělbou bodů. Mimochodem, vloni na podzim ve Vraném se body také rozdělily mezi oba mančafty, a to dokonce po stejném výsledku. Větší radost byla po devadesáti minutách na straně domácích, kteří si zapsali proti tabulkovému favoritu první remízu v sezóně.

 

To však není vše. Pokud jste pozorně sledovali pozvánky na tento duel, tak vám jistojistě neuniklo jméno Jana Lešnera. Ten se tak trochu nevědomky stal předmětem groundhoppíkem sledovaného střetnutí. Pro zápase tedy zbývalo jen jediné - rozluštit, zda se opravdu jedná o potomka dobrodince, který poskytl přístřeší českému velikánu Járovi Cimrmanovi. „Járu Cimrmana znám, ale jméno kloboučníka Lešnera mi ve spojení s naší rodinou nic neříká. Bohužel,” říká domácí žolík, který v Kamenném Přívoze hraje stabilně již druhou sezónu. A vazba na Cimrmanovy Jizerské hory? „Žádnou nemám, jsem rodilý Pražák,” odpovídá Lešner s úsměvem. Domácí „osmička” také zhodnotila předsváteční klání. „Bod ze zápasu s Vraným bereme. Bylo to hodně vydřené. Nevyšel nám začátek, ale postupně jsme byli lepší na balonu a byly důležité ty dva góly, které jsme dali do konce prvního poločasu,” říká hráč, který by si přál, aby se jeho celek držel v tabulce kolem středu. 

 

Suma sumárum. Viděl jsem parádní zápas s hektickým koncem a zaslouženou remízou. Místní fotbalový stánek má jedinečnou atmosféru i díky okolí, do kterého je zasazen. Pokud byste se chtěli groundhoppíkem inspirovat, mohu jen doporučit. Místní jsou přívětiví a ceny za tradiční fotbalové občerstvení připomínají drahotu jen z dálky. Jen houšť!

#Groundhoppík doporučuje
Nejnovější : články