Teplice povstaly z prachu druhé světové války, pak se stěhovaly z Drožďárny a zápasily s regulemi

17. 10. 2018 / Klára Červená

Článek náhled

Foto: fkteplice.cz

Po skončení druhé světové války se naše země znovu nadechla. Německé fotbalové kluby byly s odsunem zrušeny a obyvatelstvo začalo hledat nové způsoby zábavy. Spousta měst zakládala sportovní kluby, do kterých hledala mladé talenty. A jinak tomu nebylo ani v Teplicích.

V novinách Český sever se objevilo oznámení o schůzi k založení nového českého fotbalového klubu. Novinář Rudolf Cajthaml, který schůzi svolal, o tom snil už od prvních dnů od osvobození. Přestože doufal v hojnou účast, přišli na červnovou schůzi pouze tři muži. I to ale stačilo k ustanovení fotbalového klubu SK Teplice-Šanov.

Naplnění teplické vize

Stadion si nový klub převzal od německého fotbalového spolku Teplitzer FK 1903, který v té době již neexistoval. A podle toho také vypadalo hřiště – na ploše se povalovala vojenská technika, tribuna byla poškozená a kabiny zrovna tak. Naštěstí začali do klubu přicházet noví lidé a hráči, kteří se na sever stěhovali z vnitrozemí za prací.

Už první sezonu Tepličtí vyhráli. Jenže Most, který byl v tabulce druhý, vznesl protest proti ovlivnění obou závěrečných zápasů. Přestože se vina neprokázala, do divize nepostoupil nikdo. Teplice ale svůj boj nevzdali a již další rok slavili postup. A ani to jim nestačilo! Pouhé tři roky po založení klubu se severočeským fotbalistům podařilo urvat další prvenství a s ním spojenou i nejvyšší soutěž. Vydrželi v ní ale jen pět let.

Jedenáct sezon druhé ligy

Konec roku 1952 přinesl velké reorganizace. Sportovní jednoty byly zařazeny pod dobrovolné sportovní organizace (DSO), přičemž za každou z nich mohl v první lize startovat jen jeden celek. Přestože Teplice skončily v tabulce třetí, spadly do druhé ligy. Na výsluní prvoligové soutěže se vyhříval Tatran Prešov. Severočeské město ale mělo štěstí. Ve druhé lize platilo nařízení, které říkalo, že z každého kraje v ní může hrát pouze jedno mužstvo. Krajský svaz se nakonec naklonil na stranu Teplic a tak se ve třetí lize ocitlo nedaleké Ústí nad Labem.

Kvůli nespravedlivému rozhodnutí o sestupu teplického klubu skončila s fotbalem spousta funkcionářů. Lidé ale svému městu věřili. Šance zahrát si opět v první lize přišla až v roce 1965.

Nový stadion

První rok v nejvyšší soutěži nebyl pro Teplice jednoduchý. Vše nasvědčovalo tomu, že klub své místo v první lize neudrží. Trenér Chobot se tedy rozhodl posílit kádr a mužstvo díky tomu nesestoupilo. Prvoligová hrdost Teplicím vydržela dlouhých patnáct let.

Šestého května 1973 ale fotbal v lázeňském městě přišel o Drožďárnu, stadion, který nikdo nikdy nedal zcela dohromady. Další zápas se už hrál na teplických Stínadlech, kde klub působí dodnes. Stěhování ocenili i soupeři. Tadeáš Kraus, trenér Sparty, která poslední utkání s Teplicemi na Drožďárně sehrála, shrnul situaci po utkání takto: „Vyhráli jste zaslouženě, ale domnívám se, že větší radost máte z toho, že už příští kolo o body budete hrát na nejlepším stadionu v republice. Uleví se vám i soupeřům.“ Nebylo divu. Vybavení stadionu bylo naprosto nedostačující, tribuny stísněné a šikmý strop v kabinách hráčům dost ztěžoval život. To se ale mělo brzy změnit.

Roky temna

Rok 1979 přinesl Teplickým smůlu. Přestože stadion na Stínadlech fungoval už dlouhých šest let, dva poslední zápasy ligy v něm nedopadly dobře. Severočeské město by zachránil jen zázrak, ale ten se bohužel nekonal. Všichni věřili, že následující sezona přinese ovoce, došlo ke změně ve vedení i k obměně mužstva. Štěstí se prostě lázeňskému městu vyhýbalo obloukem.

V následujících letech byly Teplice několikrát na dosah postupu, zatím se ale nedařilo. Roku 1984 konečně nešťastnou šňurů prolomily, ale ne na dlouho. Opět spadly do druhé ligy. Dva roky před prohlášením české samostatnosti dokonce sestoupily ještě o soutěž níž.

Cesta zpátky na vrchol

První ligu přinesli tepličtí fotbalisté zpět do města po dlouhých dvanácti letech. Domácí publikum a domácí Stínadla, která dlouho nosila fotbalistům smůlu, podpořily sportovce natolik, že v tabulce skončili druzí. Následovaly sice ještě dva zápasy, přičemž v jednom z nich remizovali a druhý prohráli, nicméně ani to nemohlo výsledek výrazně ovlivnit.

Od té doby si Teplice nejvyšší soutěž hýčkají. Sice se nikdy nevydrápali až pro titul, jednou ale urvali druhé a jednou třetí místo. Teď už záleží jen na týmu, jak budou vypadat následující sezony.

 

#Zapomenutá sláva
Nejnovější : články